Jak změnit náš přístup k hněvu

Hněv není oblíbená emoce. Máme ho spojený s výbušnou reakcí, s destruktivním chováním a s dalšími nepříjemnými emocemi, jako je strach a stud.

Není divu: zkuste zapátrat v paměti, jak jste to měli ve svém dětství. Většina z nás si zažila, že vztekání, křik a s tím spojené další projevy hněvu rodiče rozhodně netolerovali.

Ať už jsme dostali na zadek („neřvi, nebo ti dám důvod!“), byli jsme vykázáni do pokoje („vrať se, až se uklidníš!“) nebo nás rodiče zahanbili („taková velká holka a takhle se vzteká, že se nestydíš!“), odnesli jsme si z toho jen jedno: hněv je nežádoucí emoce a je bezpečnější ho potlačit.

Jaké nezdravé vzorce jsme si tím převzali do dospělosti?

  • Vyhýbáme se konfliktu, dusíme v sobě vztek. Ten se v nás hromadí, až nakonec vybuchneme. Často to odnesou ti, kterých se náš problém vůbec netýká.
  • Potýkáme se se syndromem „hodné holčičky“ / „vzorného syna“: jsme přesvědčeni, že pokud se budeme vztekat, nebudou nás mít rádi. A tak po sobě radši necháme šlapat a vztek v sobě pěkně dusíme.
  • Pokud nás někdo naštve, bereme to jako útok a přecházíme hned do protiútoku.
  • Neumíme pracovat se spouštěči hněvu – nemáme zpracovaná témata, která nás dráždí. Takže se neumíme ovládat a vždy vyletíme.
  • Když nás někdo naštve, odmítáme situaci řešit a odcházíme – někdy u toho i pěkně práskneme dveřmi nebo utrousíme nějakou toxickou hlášku.
  • Jindy jdeme do stavu „zamrznutí“ – nejsme schopni reakce. Až později nás napadá, co všechno jsme mohli protistraně říct.
  • Namísto toho, abychom převzali odpovědnost a šli řešit konkrétní problém, se stavíme do role oběti. Obviňujeme všechno a všechny kolem sebe a cítíme se ublížení. Očekáváme, že ostatní za nás problém vyřeší.

Určitě vás napadnou další příklady – klidně mi je napište do e-mailu, ráda si je přečtu.

Jak tedy k hněvu přistupovat?

Předně si zkuste představit, jak oddělujete hněv od své následné reakce.

Tedy oddělte to, jak se cítíte, od toho, co pak uděláte.

To, co cítíte, je zdravá a naprosto přirozená emoce, která má důležitou funkci:

  • Hněv nás chrání. Upozorňuje nás, co je pro nás opravdu důležité.
  • Hněv střeží naše hranice: pokud nám je někdo naruší, hněv nám pomůže „jít do akce“.
  • Nutí nás reagovat a naše hranice si bránit.

A tak v momentě, kdy se naštvete, se zkuste zastavit. Řekněte, že potřebujete minutu na zklidnění. Jděte do koupelny, opláchněte si obličej, dejte si pár pomalých nádechů a ještě pomalejších výdechů (což je základní technika na zklidnění nervové soustavy).

A přitom přemýšlejte: co mi chce můj hněv říct?

  • Možná se vám dítě nebo partner trefili do bolavého místečka, které v sobě většinou skrývá nějaké nezpracované téma z dětství. Pokud vás něco opravdu hodně a pravidelně vytáčí, je to většinou proto, že vy sami jste v daném kontextu zažili v dětství hodně nepříjemných emocí. Příklad: pokud dítě odmlouvá, vy hned vyletíte a nedokážete nastavit hranici v klidu, je to možná proto, že jste v dětství byli za odmlouvání potrestáni (dostali jste facku nebo vás rodiče seřvali). Váš hněv vám naznačuje, že je čas v sobě uzdravit bolavé místo, které ve vás tato zkušenost zanechala.
  • Hněv je také ukazatelem toho, že je potřeba upevnit ve výchově hranice. Dnes se často snažíme vycházet dětem vstříc, nad lecčíms mávneme rukou a povolíme (zná to každý rodič – říkáte si, vždyť o tolik nejde, nebo jste prostě unaveni a nechcete zrovna nic řešit). Výsledkem ale bývají situace, ve kterých nám není dobře. Počáteční frustrace přeroste ve hněv a než se nadějeme, bouchneme. Proto jasné a pevné hranice tolik pomáhají – nejen dětem, ale i nám.
  • Hněv může poukazovat na hlubší emoce, které je třeba si zpracovat, například strach nebo stud. Opět to známe všichni: dítě dělá něco nebezpečného a my dítě seřveme nebo ho plácneme. Nebo když malé dítě nějak ublíží jinému dítěti na hřišti: opět vyletíme, protože můžeme cítit stud, že zrovna naše dítě se chová takto nepřijatelně.
  • Časté výbuchy vzteku mohou být také jasným ukazatelem, že je nejvyšší čas se postarat o své tělo a duši. Tedy nastavit si hranici ohledně spánku, času pro sebe, relaxaci, cvičení.

Všímáte si, co vám chce hněv říct?

Pokud je pro vás nemožné svůj hněv ovládat a nereagovat výbušně, ráda vás to naučím, ať už v mém kurzu nebo na osobních konzultacích.

Moji aktuální nabídku kurzů najdete ZDE.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho s ostatními:

Facebook
LinkedIn
Pinterest
WhatsApp
X

O autorce:

Jsem Zuzana Gelfand, lektorka rodičovských kurzů a máma dvou dětí. Pomáhám rodičům zvládat emoce – své i dětské – s větším klidem a nadhledem. Věřím, že změna je možná, když začneme u sebe.
Na blogu sdílím inspiraci, která přináší víc porozumění, klidu a radosti do každodenního rodičovství.

Každý z nás může být takovým rodičem, jakým by chtěl být.

Stačí vědět, jak na to.

Nezapoměňte, že pro vaše dítě jste nejlepším rodičem právě VY.